Jméno: Liadel
Přezdívka: Věčný Stín
Rasa: Démon
Pohlaví: žena
Věk: 17 let
Magie: Krev
Schopnost: Neviditelnost
Povaha: Je to klidná osoba, co se ráda toulá nocí. Je to také pokušitelka a zkouší, jak její protivník má silné nervy. Je velmi odvážná a jde do všeho. Někdy i pomůže, ale většinou dělá naschvály. Miluje nebe, zatmění, hvězdy a bájné tvory. Západy taky nejsou zlé. Má ráda procházky kolem vody, i těžký sprint do prudkého kopce. Občas je velmi nevyzpytatelná. Nikdy u ní nevíte, co udělá. Teda pokud neumíte číst v mysli. Někdy dokáže její mysl vymyslet dokonalé věci, někdy se jí ovšem opona zatáhne a mysl zamkne. Ráda lže, je v tom velice dobrá. Je velice náročné s ní komunikovat. Dokáže lhát i celý život, ale vy to nepoznáte, dokud vám to neřekne. Nerada se hádá, a když už, udržuje čistou mysl, je klidná a ovládá se. Je to pro ni velice důležité. Nechce dělat scény. Poslední dobou však je to těžší a těžší. Ztrácí sebekontrolu, a i kravina ji dokáže pěkně napudit. Je chladná, a nebezpečná.
Příběh: Moji rodiče už od začátku tvrdili, že jsem totálně k ničemu. Věřila jsem jim to a věřím. No, jednou jsem se pekelně naštvala, bylo to v době, kdy jsem ještě netušila, že mají pravdu, a otce proklela. Samozřejmě se mu nic nestalo, což mě ještě více naštvalo, tak jsem došla za ním do kuchyně a řekla otci, že mým největším přáním kdy bylo a bude, aby mu prasklo srdce, a krev pocákala celou místnost, nešlo to umýt, abych měla památku na svého milujícího otce. Trošku mi to ujelo a stalo se. Matka mě málem zabila, pár jizev mi zůstalo do dnes, poslala mě na psychiatrii. Chudák psycholog, nic neudělal, a pěkně to slízl. Skončil v nemocnici s infarktem a my platily odškodné. matka řekla, že musím jít na školu, neboli na akademii kouzel, abych se naučila ovládat. Poté se mě ujala teta, kdo by myslel, že matku někdo neviditelný zezadu uškrtí. Teta dopadla dobře, jen natřikrát zlomená noha a otřes mozku. Pád ze schodů byl nejlepší volbou. No, pak už jsem uznala, že sebeovládání by neškodilo, a tak jsem zkončila tady.